ČÍSLO 1/98

25 července 2002 | Cob

Časopis ORIENTAČNÍ BĚH

číslo 2 • číslo 3 • číslo 4 • číslo 5

Nová redakce představuje své první číslo. Najdete zde:

• Jaká byla, jestli vůbec byla, letošní sezóna LOBů? Zpravodajství z Alpských pohárů, MS LOB v Rakousku i předolympijského Nagana a na poslední chvíli i juniorského MS v Rusku.
• Z domácích hájů – Zimní hradubická liga.
• Co čeká českou reprezentaci v roce 1998? Aktuální složení družstev. Rozhovor s novým trenérem ženské repre M. Králem.
• Ze světa OB. Park World Tour 1998. Světový ranking. Orienteering in California – své zážitky s OB v USA popisuje L. Eisner. C. Jorgensen mezi atlety. Na shledanou M.-L. Romanens.
• Metodické okénko. Základní rozdělení a charakteristika sportovních nápojů. Recenze posledních metodických listů ČSOB.
• Pokračování vzpomínek bývalého generálního sekretáře IOF L. Levina.
• Rubrika horského orientačního běhu – Trophy Tour 1998.
• Cenový servis – kompletní přehled běžecké obuvi do terénu nabízené na českém trhu v roce 1998 včetně cen a kontaktů na prodejce.
• Pozvánky na závody. Cena jarního Valašska. Hradecké štafety. Šumava 98. Grand Prix Slovakia.
• Tradiční křížovka a výsledky některých závodů.

…. a další

Martin Král se stal na podzim loňského roku trenérem ženské reprezentace. Redakce mu proto položila několik otázek.

Martin Král – 37 let, zaměstnán jako trenér Sportovního gymnázia v Jilemnici, diplomovaný trenér orientačního běhu, jako trenér působil v reprezentaci v roce 1993 jako druhý trenér mužů, v roce 1994 jako asistent u družstva žen a v letech 1995-1997 jako trenér juniorek (7 medailí z JMS).

1. Co bylo hlavním důvodem k přestupu z juniorského do dospělého reprezentačního družstva?

Výsledky družstva juniorek je nutno brát jako koncepční práci celého realizačního týmu RDJ v letech 1995-1997, tj. jako spolupráci všech jeho členů – I. Matějů jako vedoucího družstev, J. Kaplana jako trenéra juniorů, mě jako trenéra juniorek a dále J. Pilného jako lékaře a M .Klimánka jako fyzioterapeuta. V loňském roce Honza Kaplan po sedmi letech práce u reprezentačních družstev dorostu a juniorů se rozhodl jako trenér ukončit svou činnost, I. Matějů přešel do jiných funkcí a tudíž by vznikl zcela nový realizační tým, s novou koncepcí a jistě i s jinými přístupy v trenérské práci. Z družstva juniorek postupně přešly některé závodnice do družstva dospělých, a tak bylo logické pokračovat s nimi dále. MS v Norsku nedopadlo v loňském roce dobře, a tak je zde významný motivační faktor dostat družstvo opět do světové špičky. Přebírat družstvo na vrcholu by bylo príliš jednoduché, nyní je situace složitější a pro trenéra i mnohem zajímavější. Doufám, že se nám podaří návrat do světové špičky.

2. S jakými představami přicházíš do týmu?

Především je třeba zvýšit fyzickou přípravu družstva. Jednotlivé členky se musí dostat na úroveň světové špičky. Bez tohoto faktu bychom neuspěli. K tomu nám slouží celý komplex prostředků – funkční testy, běžecké testy, sledování aktuálního stavu závodnic a kontrola tréninku pomocí sporttesteru a odezvy organismu na zatížení – zejména sledování fyziologických procesů za pomoci kontroly laktátu. Současně je nutné získat určitou míru zdravého sebevědomí ve startech se světovou špičkou, psychicky tyto starty zvládnout bez obav. Orientační běh je sport a výsledky jsou vždy odrazem určitého aktuálního stavu – úspěchy i neúspěchy je třeba analyzovat a závěry použít v další práci. Naše koncepce je stavěna na vzájemné důvěře v rámci družstva, výsledky jednotlivců by měly být motivujícím faktorem celého týmu.

3. Co očekáváš od ženského družstva?

Byl bych neupřímný, pokud bych neřekl, že medaili na MS. Nižší cíle nemám. Samozřejmě tento cile je velmi náročný a nepřijde sám od sebe. Záleží však na závodnicích, zda si tento cíl vezmou důsledně za svůj, jinak by žádný trenér nic nezmohl. V letech 1987-1995 vždy ženy přivezly z MS medaili, tak tím je moje představa jasná.

4. Jak si představuješ vztahy s třineckou skupinou?

Tréninková skupina manželů Gavendových tvoří samozřejmě nedílnou součást družstva, vždyť se podílela na medailích v minulém období. Koncepce jejich práce u žen je v našich podmínkách nepřekonaná a je plně profesionální. Gavendovy považuji za partnery v práci s reprezentačním družstvem a moje první cesta ve funkci trenéra žen vedla právě do Třince. Řekli jsme si své představy o koncepci a rád bych tyto představy i naplnil. S třineckou skupinou plně počítám a věřím, že v družstvu vytvořím pro třinecké takové podmínky, aby mohly své tréninkové úsilí výrazně promítnout do sportovních výsledků. Jako důležitý faktor považuji i osobní účast jejich trenérů na akcích RD, byť na jejich vlastní náklady. Nemělo by smysl jim v tom nějakým způsobem bránit, neboť by se to projevilo zejména na závodnicích a tím i na celém družstvu. Prioritu kladu na vzájemnou konstruktivní spolupráci a důvěru.

5. Tvůj tip na letošní jedničku v ženském družstvu, resp. kdy přeskočí mladé závodnice běžkyně střední generace?

Především bych chtěl zdůraznit, že jsem nominoval do reprezentace kolektiv – od mladých závodnic juniorského věku až po starší, zkušené závodnice. Jedničkou je pro mě především celé družstvo. Individuálně bych nerad zatím rozlišoval, ale na základě dosavadních výsledků v širším kontexktu světových výsledků to je čtveřice Cieslarová, Mikšová, Honzová a Juřeníková bez pořadí. Jejich kombinace pak tvoří onu potencionální jedničku. Znovu však opakuji, že v družstvu je deset závodnic a teprve čas ukáže.

K otázce, kdy přeskočí mladé závodnice ty starší bych řekl, že to není podstatné. Důležité je, aby se ty mladší snažily dohonit ty starší (zejména ve zkušenostech) a ty starší, aby cítily tvrdý tlak na jejich pozici. Všechny společně by však měly přeskočit ty závodnice, které hrají ve světovém OB první housle. Tam je cíl a priorita.

Česká premiéra v Podkrkonoší

Vícečlenné štafety v rámci České ligy klubů

7.-8. května všichni společně otestujeme u nás zatím netradiční typ štafetového závodu. O body do České ligy klubů si to rozdají ženské čtyřčlenné a mužské sedmičlenné štafety. Tento počet úseků není náhodný, ale je výsledkem porovnání názorů vás – orienťáků, soutěžní komise ČSOB a nás – pořadatelů.

V dobře průběžných kamenitých lesích okolo východočeského Vyhnánova bychom pro vás chtěli připravit závody typově velice podobné tradičnímu švédskému závodu „Sydsvenska 7-Manna“. První dva úseky mužů, které se poběží v noci, určí pořadí a časové odstupy pro ranní intervalový start třetích úseků. Okolo jedné hodiny po poledni budeme v cíli očekávat finišmana vítězné štafety. Ženy odstartují svůj závod až ráno a čtyři etapy by měla nejlepší štafeta překonat asi za 2,5 hodiny.

Jednotlivé úseky jsou nestejně dlouhé (viz tabulka délek) a všechny budou poctivě farstované. Tratě nabízíme většinou spíše kratší (výjimkou jsou poslední úseky), a to z  několika důvodů:

• Tyto závody jsou vypsané pouze pro kategorie D a H. Předpokládáme, že oddíly využijí možnost a postaví do závodu i dorostence a veterány.
• Kratší tratě zvyšují atraktivitu závodu, protože v cílovém prostoru se zkracují „hluché“ chvíle.
• U nás není velký počet oddílů s dostatečným počtem kvalitních běžců a na kratší tratě si mohou troufnout i příležitostní závodníci. Proto stavíme i krátké tratě a věříme, že štafetu postaví i ty kluby, které nepomýšlejí na mety nejvyšší, ale třeba jenom chtějí „vyklepnout“ rivaly z vedlejšího města nebo závod dokončit s přijatelným odstupem.

Zajímavým zpestřením mužské části jsou právě dva noční úseky. Kdo poznal atmosféru nočních štafet někde na severu, nebo třeba jen běžel HULK Cup, tak ví, o čem je řeč. Noční štafety, to je opravdová zkouška orienťáckého umu a taktiky. Mám za to, že tento prolog by mohl velmi zajímavě rozdat karty před ranním honem na vedoucí štafetu a oproti našim klasickým štafetám budou mít první úseky minimálně rovnocenný podíl na celkovém výsledku. Pro zatraktivnění závodu počítáme i s vypsáním různých prémií – např. pro nejlepší klub, pro nejlepší první (poslední) úsek apod. Po celou dobu závodu budete moci využít služeb naší skromné restaurace.

Denní část závodu proběhne na mapě Liščí hůrka 1:10 000, která již byla použita ve 3. etapě závodů Cena Východních Čech v loňském roce a s „patnáctkou“ tohoto prostoru jste se mohli setkat při 4. závodu PE a ŽA. Borci na nočních úsecích budou prohledávat prostor mapy „Nesytá“ – ještě nejsme rozhodnuti v jakém to bude měřítku.

Tato atraktivní forma štafetového závodu bude mít v českých zemích premiéru. Uvidíme, zda naše pořadatelská snaha a váš závodnický zájem určí tomuto podniku perspektivní budoucnost a zda společně založíme tradici prestižního klání, které v této podobě našemu orienťáku rozhodně schází. Jedno je však jasné už teď – čím více štafet odstartuje, tím větší zábava to pro nás všechny bude!

Aktuální informační servis týkající se tohoto závodu najdete na naší internetové stránce http://www.tmapy.cz/skp/default.htm

(K podivnému termínu ještě připomínám, že v pátek 8.5. je pracovní volno.)

Sejdeme se ve Vyhnánově!

Předběžné délky tratí:

     Muži:    1. úsek (noční)... 5,9 - 6,0 km    40´
              2. úsek (noční)... 7,4 - 7,5 km    50´
              -------------------------------------
              3. úsek (denní)... 7,3 - 7,5 km    45´
              4. úsek (denní)... 9,3 - 9,5 km    57´
              5. úsek (denní)... 5,9 - 6,0 km    35´
              6. úsek (denní)... 4,9 - 5,0 km    30´
              7. úsek (denní)... 12,0 - 12,1 km  71´

     Ženy:    1. úsek (denní)... 4,0 - 4,1 km    31´
              2. úsek (denní)... 5,7 - 5,8 km    43´
              3. úsek (denní)... 4,0 - 4,1 km    32´
              4. úsek (denní)... 6,9 - 7,0 km    50´

Hodnocení účasti české reprezentace na MS v LOB 1998 v Rakousku

Krátká trať, která se jela jako úvodní závod šampionátu, probíhala nad střediskem sjezdového lyžování Hinterstroder ve výšce 1400 až 1600 metrů. Hustá síť stop byla najeta na horských pastvinách a v nevelkých lesících mezi nimi. Část postupů vedla také po sjezdovkách, a to nahoru i dolů. V průběhu závodu hustě sněžilo a napadlo asi 30 cm sněhu. Díky neobvyklému prostoru a těžkým podmínkám se otevírala šance na úspěch i pro závodníky, ktěří nepatří do té nejužší světové špičky. Ne tak pro naše závodníky, kteří nastupovali na start s pouhými čtyřmi závody a několika ne příliš kvalitními mapovými tréninky, které absolvovali v přípravě.I přes tento hendikep doběhl Jan Pecka na třináctém místě. Uznání zaslouží i osmnáctá Tereza Kuchařová. Další naše závodníky postihl pořádný kopec smůly. Hanka Ryglová doběhla dvacátá druhá, ale s otřesem mozku, který utrpěla tři dny předem při závodu Alpského poháru a který byl diagnostikován až po návratu domů. Barbora Chudíková, ač startovala s číslem 35, brzy téměř všechny předjela a razila stopu v čerstvě napadaném sněhu. Ondřej Vodrážka rovněž razil stopu a to bylo hlavní příčinou, proč ke konci závodu zabloudil na vcelku jasném postupu. Jakub Vodrážka ve sjezdu spadl a ztratil průkazku. Doplatil vlastně na to, že pořadatelé nebyli schopni pro mistrovství světa zajistit Rengly.

Dalším podnikem mistrovství byl závod štafet. Tento závod a rovněž i následující klasická trať se jela v oblasti Hengstpassu v terénu trochu podobném našim Beskydám. Naši ženskou štafetu rozbíhala Hanka Ryglová a předávala devátá. Skvěle jedoucí Barbora Chudíková dostala naši štafetu jedním z nejlepších časů o dvě místa dopředu. Tereza Kuchařová jedoucí na posledním úseku už zůstala na sedmém místě. Muži odstartovali výborně. Jakub Vodrážka se držel na druhém až třetím místě, ale při pádu narazil do stromu, ztratil kontakt a dojel se ztrátou dvou a půl minuty na šestém místě. Jaroslav Rygl zajel spolehlivě, předjel Švýcary a posunul nás na páté místo. Jan Pecka na třetím úseku podal výborný výkon a předával dvacet pět sekund za Nory. Náš finišující Ondřej Vodrážka jel také dobře, ale na Nory už to nestačilo. Toto byl náš nejlepší výsledek na šampionátu, devět minut od vítězné štafety a necelých šest minut za bronzem.

Klasická trať dokonale prověřila lyžařskou připravenost závodníků. Nebojácně a celou dobu v rychlém tempu absolvovala závod Barbora Chudíková a to vyneslo tuto drobnou devatenáctiletou dívku na skvělé dvanácté místo. Tereza Kuchařová i Lenka Rázková skončily v třetí desítce a na víc zřejmě v tomto dosti fyzicky náročném závodě neměly. Tento závod měl být nejlepším pro Hanku Ryglovou, ale už zmíněná indispozice ji odsunula na dvacáté páté místo. V mužích nezklamali Jaroslav Rygl a Jakub Vodrážka, kteří skončili na devatenáctém, respektive na dvacátém prvním místě. Pro Milana Venhodu to byl první závod na tomto šampionátu, doplatil na svoji nerozzávoděnost a dojel třicátý. Výborné vylosování měl Jan Pecka. Při závodě jej o dvě minuty dojel Ital Corradini a vytvořili skvělý tandem. Výborný bruslař Nicolo tahal Honzu na plných stopách a v čárkách šel zase dopředu výborně silově disponovaný Honza. Ve třech čtvrtinách tratě však Honza prošlápl lyži. V následujícím dva kilometry dlouhém stoupání na materiálovou kontrolu ztratil spoustu sil a propadl se z šestého na šestnácté místo.

Za svoje výkony na tomto mistrovství světa zaslouží absolutorium Jan Pecka a Barbora Chudíková. Protože většina členů reprezentačního družstva je mladá, hodnotím jejich výkony jako perspektivní z hlediska dalších šampionátů. Pokud však mají dosahovat výkonů srovnatelných s těmi, na které se dotahují, musí být i podmínky pro jejich přípravu srovnatelné s podmínkami družstev, se kterými chtějí soupeřit.

Co najdete v příštím čísle…

Zpravodajství

• z úvodních závodů sezóny
• ze sledovaných závodů pro české reprezentanty – Spring Cupu v Dánsku a Varspretten v Norsku
• z první série PWT v Číně
• z prvních českých mistrovství – nočního a dlouhé tratě
• z armádního mistrovství Evropy v Chorvatsku
• z některých štafetových soutěží – hradeckých 7- a 4-členných štafet a švédské Tiomily
• z prvních letošních závodů v horském OB ve Vizovicích

OB a olympiáda – jaké jsou šance?
V Metodickém okénku návod, jak správně tejpovat
Část kalendáře všech závodů v ČR
Samozřejmě další křížovku a výsledkový servis a jistě mnoho dalšího