ČÍSLO 2/00

25 července 2002 | Cob

Časopis ORIENTAČNÍ BĚH

ČÍSLO 2/00 vyšlo 19. května

číslo 1číslo 3číslo 4číslo 5číslo 6


Obsah

Co hýbe českým OB? / Kamil Arnošt 4
CD-ROM Orientační běh 2000 / Kamil Arnošt 4
Od čísla k číslu / Kamil Arnošt 5

Domácí scéna
SPORTident – pro a proti / Ladislav Černohorský, Robert Zdráhal 6
Zkušenosti se SPORTidentem 8
Jak se k zavádění SPORTidentu stavějí další oblasti? 12
Rozhovor se zástupcem SPORTidentu / Kamil Arnošt 17
M ČR v nočním orientačním běhu / Petr Pernička 18
M ČR na dlouhé trati / Petr Pernička 18
Když dva hledají totéž… / Ivoš Novák 19

Světové závody
Světové poháry – body zadarmo? / Kamil Arnošt 20
Tiomila 2000 / Kamil Arnošt 22
Spring Cup 2000 / Miňa Matějů 25
VT Švédsko / Zdenča Stará 25
52 dnů! / Kamil Arnošt 26

Svět OB
Orienťák na vodě / Marek Ročejdl 28
„Kufr“a „kufrování“ / Jaroslav Kuchař 29
Zajímavé postupy – tentokrát ze Skandinávie 29
Švédské nominace na Severské mistrovství / Kamil Arnošt 32

Exotické lampiony
Orienťák ve Slovinsku pohledem českého domorodce / Dan Lebar 33
Závod o holý život / Kamil Arnošt 37

Rádiový orientační běh
ROB: start do roku 2000 / P. Hrouda, H. Fučíková, M. Šrutová 38
Počátek cesty do Číny / Hanka Fučíková 43
… jen doufám, že to udržím 43
Návrat po pěti letech 45
Sportident v ROBu / Pavel Rada 47
Malá škola ROB (4) / Petr Hrouda 48

MTBO
Tohle taky nedělejte / Pavel Pekárek 51
Horský OB a rogaining
Poeticky bílý víkend / Jeňa Vyoral 54
Mistrovství ČR v rogainingu (24 a 12 hod.) 54

Metodické okénko
Vývojové tendencie v tréningu OB svetovej špičky / Jozef Pollák 55
Tréninkový tip Honzy Kaplana 57

Hi-tec
GPS uvolněno k vojenské přesnosti (skoro)! / Vojtěch Kment 58
Orienteering Organiser 7.5 / Zbyněk Černín 59

Mapová rubrika
Orientační mapy na Slovensku / Jaroslav Kuchař 61

Červenobílá historie
Léta šedesátá / Kamil Arnošt 64
Jak šly roky? / Honza Žemlík 64
Vývoj map / Kamil Arnošt 67

Zprávy sekretariátu
Oslavy padesáti let OB u nás 70
Nejlepší orientační běžec let 1950 – 2000 70
Zprávy ze Strahova 71
ČSTV je dnes silnější než kdykoli předtím 71

Hu-sar, Křížovka & Komiks
Stane se Rudolf Ropek nekrofilem? / Kalle Anka 72
Křížovka / Lenka Čechová 73
Komiks 74

Výsledkový servis & Termínovka
Výsledky závodů ROB 76
Výsledky závodů OB 76
Termíny závodů 78


Co hýbe českým OB?

Přišlo jaro. Ačkoli při pohledu z okna by se chtělo napsat, že je to už spíše léto, prádzninové vícedenní závody zatím na programu nejsou. Soutěžní komise si totiž do termínovky od nějakého počasí kecat moc nenechá.

Jako každé jaro během těch posledních 3 let, co vytvářím tento časopis, byl i letos můj úvod do sezóny spojen s krátkým pobytem ve Skandinávii, což vždy ovlivní i náplň květnového čísla. Tím spíše, jakého úspěchu dosáhla letos Eva Juřeníková na Tiomile. Takový závod se taky vyhrává třeba jenom jednou za život.

Pak jsem si ale uvědomil, že přes všechnu slávu jejího vítězství, došlo u nás v posledních týdnech k historicky natolik podstatné změně, že svým významem pro rozvoj našeho sportu v domácích podmínkách je určitě důležitější než, byť zlatá, medaile z vrcholné sportovní akce. Ano, mám na mysli nástup SPORTidentu na našich závodech. Zavedení elektronického systému pro všechny závodníky je z hlediska vývoje daleko významější, než když s elektronikou běhá jen 80 eliťáků. Rozsah, v jakém se SPORTident prosadil a prosazuje, je poměrně impozantní a jsem zvědavý, jak rychle se bude šířit dál. Právě proto jsou hned první stránky tohoto čísla věnovány SPORTidentu z pohledu všech možných stran – pořadatelů, kteří SI provozují; vedení všech našich oblastí; těch, kteří jsou z SI nadšeni, i těch, kteří před unáhleným zaváděním opatrně varují. Nechybí ani rozhovor s osobou, která za vznikem a vývojem systému stojí. Prostě pytel plný informací a zkušeností, které by vám mohly pomoci, orientovat se ve SPORTidentu o trošku lépe. A až bude někdo za 50 let připravovat k výročí 100 let OB v ČR opět rubriku „Červenobílá historie“, bude u roku 2000 krátká poznámka: „Plošné zavedení SPORTidentu v některých oblastech.“

-kej-


Tiomila 2000

Hlavní atrakcí švédského orienťáckého jara, které jsou vždy přítomni i čeští běžci, je beze sporu Tiomila. A hlavní atrakcí tohoto dvoudenního maratonu je závěrečný závod mužských štafet. Z pohledu českého OB se však to hlavní odehrálo už během horkého odpoledne. Poprvé v historii se českému zástupci, v tomto případě tedy zástupkyni, podařilo tyto vysoce prestižní štafety vyhrát. Eva Juřeníková se totiž loni na čas usadila ve švédském Borlänge a stala se vítanou posilou svého nového klubu Domnarvets GoIF.

Domnarvets se na čele závodu usadily už na 1. úseku a díky výborným výkonům svých prvních 4 úseků ho prakticky neopustily. Všechny ostatní nejvážnější konkurentky doplatily na nějaké výrazné zaváhání většinou na jednom z pěti úseků.

Celý závod vůbec probíhal o něco pomaleji, než předpovídaly původní prognózy. Svůj díl na tom mohlo mít nezvykle teplé počasí, které ve Švédsku podobně jako u nás doma panovalo. Hlavní příčinou však rozhodně byl velice náročný terén a promyšlená stavba tratí. Nejenom dle mého vlastního názoru se letos jednalo o nejlépe postavené tratě za několik posledních let – křižné a postupové farsty, dlouhé postupy bez výraznějších záchytných bodů v dohledávce, dohromady okolo 200 kontrol v lese. Terén typický pro oblast středního Švédska, zde však s prostory ještě více detailnějšími, minimem komunikací a zhoršenou viditelností v hustých partiích lesa. To vše vyžadovalo opatrnou a tedy pomalejší orientaci i u těch nejlepších závodníků.

S podobnou taktikou zřejmě trenéři Domnarvets počítali a Evě Juřeníkové se ji podařilo dodržet přesně podle svých představ. Do 2. úseku vybíhala s 20metrovým náskokem, o 44 minut později vybíhala z lesa stále na prvním místě a odstupem stejných 20 metrů. Maximálně spokojená s průběhem závodu i svým vlastním výkonem už mohla pouze držet palce ostatním. Složení její štafety bylo namíchané z nadějného mládí (Eva a Anika Björk na 2. a 3. úseku) jako zástupci generace, která se tlačí na přední místa v elitních závodech a v kontrastu s nimi zkušená veteránka Arja Hanus, která se na nich pohybovala už někdy před 20 lety. I ona se však udržuje ve skvělé formě, a tak předávala po 4. úseku stále na 1. místě s náskokem rovných 10 minut před dalším švédským klubem IFK Lidingö, ve kterém paradoxně trávila své švédské pobyty Eva v minulých letech.

Za Domnarvets finišovala Karolina Arewang, členka širší švédské reprezentace a byla to právě ona, kdo závod nejvíce zdramatizoval. Po několika drobných chybách znejistěla a fanoušci v cílovém prostoru mohli z vývoje mezičasů sledovat, jak se odstup mezi Domanrvets a ostatními pronásledovatelkami zmenšuje. V této stahující skupině předvedla výborný výkon Hanne Staff, která jediná snad měla šanci ohrozit Domnarvets v cestě za zlatou medailí. Být závod ještě o něco delší, kdo ví? Takhle se stopky zastavily v čase 4:11:34 od začátku závodu (62:24 pro Arewang) a Staff probíhala cílem přesně v 4:13:35 (osobní čas 51:08). Baekkelaget doplatil na ztrátu z prvního úseku, kde předával až 103. Místo třetí patřilo IFK Lidingö s Luckou Böhm, nás však už zajímala hlavně veliká radost Evy Juřeníkové.

Rychle jsem tedy musel vyfotit pár vítězných snímků, schovat kameru a soustředit se na svůj vlastní závod – o hodinu později startoval závod mužů. Zde měli Češi již tradičně více zástupců než mezi ženami, zejména klub Hagaby by po vzoru hokejového Pittsburgu měl angažovat i českého kouče – Lukáš Přinda rozbíhal na 1. úseku, Michal Horáček na 7., Petr Losman na 8. ú. a Radek Novotný coby finišman.

To, co platilo o charakteristice terénu pro ženský závod, patřilo samozřejmě i mužům, vše navíc znásobené černou nocí. Pouze první úsek vybíhal za světla, v polovině trati rozsvěcel lampy, aby viděl do mapy a v poslední třetině už taky šel ve slušné tmě. Světlo se zpátky vracelo někdy mezi 6. a 7. úsekem.

Podobně jako v ženách, i tady se čekalo, nakolik se podaří prosadit švédským klubům, nebo zda se jako většinou nechají převálcovat nejsilnějšími oddíly z Finska a Norska. A zatímco v případě odpoledního závodu byl domácí úspěch naprosto jasný – vítězství a 7 míst z první desítky patřilo Tre Kronor, v mužích dominovali cizinci. Kromě toho, zda nějaký švédský klub konečně zase vyhraje mužskou Tiomilu, uvažovalo se i o tom, zda se norskému Haldenu podaří zvítězit potřetí v řadě. Složení týmu bylo hvězdné jako vždy, oproti loňsku však chyběla ta nejvýraznější postava – finišman Petter Thoresen, který se po shromaždišti pohyboval s berlemi a sádrou na noze jako památkou na zimní řádění na snowboardu. Koho místo něj nasadí trenéři na závěrečný rozhodující úsek spekulovali odborníci už týdny předem. Kouči Haldenu šli v motivování svých svěřenců dokonce tak daleko, že vyhlásili sázku, že v případě obhájení vítězství nebo snad kdyby poprvé vyhrál i jejich ženský tým, nasednou v létě na kola a navštíví na nich jednotlivé země všech členů svých štafet, kteří byli v týmu během posledních úspěšných let ´98 a ’99. Čekal by je tedy pěkný výlet – kromě Norska i Švédsko, Finsko, Dánsko, Švýcarsko a Velká Británie.

Vyhlídky na dovolenou strávenou na kole však zpočátku nevypadaly nijak růžově. Halden sice přiběhl na prvním úseku v úvodním balíku, hned na 2. úseku ale ztratil jejich borec 12 minut a propadl se až na 127. pozici. Závodní pole se po prvním úseku ani moc neroztrhalo, v prvních minutách to do cíle dobíhalo téměř co vteřina, to člověk. Příčinou byla právě extrémně těžká závěrečná pasáž, kde čelo muselo zpomalit a dohledávat ostatním ty správné kontroly. Jakákoli chyba se v davu těžce stahuje.

Dostat Halden zpět do hry se podařilo až O. Kristiansenovi na „dlouhé noci“ – 5. úseku. „Langa natta“ bývá většinou nejtěžší úsek celé Tiomily a je právem nejprestižnější. Letos však výjimečně nebyla farstovaná, a tak se žádné velké změny snad ani nečekaly. Kristiansen ale běžel výborně a během svéhotéměř dvouhodinového závodu zlikvidoval 55 míst a ztrátu 15 minut. Od této chvíle už se Halden držel pevně v čele. Překvapením byla i účast Dána Terkelsena, který v loňském roce musel přestat závodit a trénovat kvůli silným potížím s přetrénováním a teprve pomalu začíná běhat. Krátký 40minutový úsek byl pro něj tím pravým a že na svou rychlost nezapomněl, dokázal 6. nejlepším časem.

Od 7. úseku už Halden svůj náskok pouze zvyšoval, aby na poslední předávce vybíhal B. Björnsgaard s výhodou 8 minut. Tento 26letý Nor sice neběžel tak skvěle jako jeho kolegové na předcházejících úsecích, svůj jediný úkol však splnil beze zbytku. Haldens SK zvítězil na Tiomile potřetí za sebou! O 2 minuty později už se začalo finišovat mnohem usilovněji. Pánové z Lidingö napodobili své ženy a skončili 2., další Švédi z Malungs OK Skogsmardarna 3. Nejlepším klubem s českým běžcem byl finský Femman na 38. místě, především díky výbornému výkonu Michala Jedličky. Časomíra mu dokonce naměřila úplně nejlepší čas na posledním úseku mezi všemi esami světového OB. Jedla sám ale uvádí, že jeho čas byl asi o 2 minuty horší. I tak ale klobouk dolů. Nejmohutnější český klub Hagaby skončil 52., což bylo pro ambiciózní vedení trochu zklamáním.

Z pohledu českých závodníků se letos daly vysledovat výrazné změny. Jednak se někteří přemístili ze švédských klubů do finských (přece jenom příprava na MS 2001 bude nejlepší přímo u zdroje) a kromě toho došlo podobně jako v reprezentaci vůbec ke generačnímu posunu těch, co do Švédska jezdí. Poprvé po dlouhé době chyběli Ropek, Zřídkaveselý, Štěpánek aj. závodníci, pro které jarní Švédsko nebo aspoň Tiomila byly neodmyslitelnou součástí jarní sezóny. Na jejich místech se nyní objevují mladší, nástup nových jmen byl vidět hlavně v ženské kategorii – Macúchová, Schindlerová, Térová, ale i v mužích – Losman, Heppner, Kotecký, Ticháček, Klech.

Většina Čechů se po Tiomile přesunula ještě na týdenní reprezentační soustředění u Norrköpingu (viz samostatná zpráva). Redakční automobil už ale uháněl zpět do Čech zahojit utrpěné rány. Podle vlastních zkušeností vám můžeme doporučit nenechávat si české pasy ani plechovky českého piva v opuštěném automobilu. Oboje je ve Švédsku žádaným artiklem a zámek ve dveřích už vás dnes ani v této zemi nemusí ochránit. Ale na druhou stranu, ta slečna na českém velvyslanectví byla celkem milá.

-kej-