Časopis orientačních běžců

29 července 2002 | Cob

Druhé číslo je minulostí!

Druhé číslo časopisu Orientační běh vyšlo 16. června. Předplatitelé jej obdrželi poštou, vy ostatní budete mít šanci na prázdninových závodech či v prodejně HSH Sport.
Na dalším, tj. třetím čísle se již pracuje a pokud chcete do něj sami přispět, máte ještě čas do uzávěrky 13. července.

Od Kamila Arnošta

Park World Tour se rozrůstá a sílí. Po loňské úspěšné premiéře PWT je letos větší počet závodů ve více zemích s většími finančními odměnami a příští rok se „cirkus“ chystá vydat i mimo Evropu. První závod letošní série proběhl v ZOO švédské Eskilstuny 2. května – v předvečer Tio-mily. To bylo i příčinou velkého počtu diváků, odhad pořadatelů 4000 – 5000, přesto však převážně opět jen orientačních běžců.

Vlastní prostor závodu – park místní ZOO, byl vybrán výborně. Velké množství cest, budov, křižovatek, výběhů pro zvěř (většinou naštěstí ještě prázdných) a jiných detailů činilo závod ve vysoké rychlosti orientačně náročným. Mapa byla dokonce 1:2500.

V 16:00 odstartovaly první ženy. Systém závodu byl stejný jako loni: shodná trať pro muže i ženy, startovka podle obráceného pořadí – tj. nejlepší nakonec, první startují dámy, krátké představení závodnic, start, divácká kontrola, finiš, vyhlášení vítězů a to samé pro muže. Oproti loňsku však bylo rozšířeno pole závodníků tak, aby zde více zemí mělo svého zástupce – v mužích tak například běželi i poměrně neznámí Rumun Maricel Olaru (vítěz JMS 96) či Ital Pierpaolo Corona.

Bohužel to, co bylo velkým plus tohoto závodu – sice velký počet diváků – činilo zároveň problémy pořadatelům i závodníkům. Pořadatelé jako by snad ani s tolika lidmi nepočítali nebo si nedokázali představit, jak to bude vypadat. Chyběly totiž pořádné koridory v místech křížení závodníků se špalírem diváků, např. ze startovní rampy po desetimetrovém koridoru vbíhaly závodnice přímo do hustého davu lidí. Na to doplatily zejména ženy a jejich závod se stal částečně neregulérní (navíc později startujícím závodnicím bylo umožněno rozklusávat se v prostoru závodu). Sama vítězka závodu H. Staff pak řekla, že díky svému pozdějšímu startu byla ve výhodě.

Diskutabilní je i umožnit divákům volný pohyb po celém areálu. Zatímco někde běžcům překáželi, jinde, kde zřejmě byla kontrola hůře viditelná, zase některé „své“ závodníky upozorňovali, kdežto jiní přebíhali. Některé závodnice se potom nedokázaly vyrovnat s tolika lidmi na trati a celé to pak působilo spíše jako velká propagační show než jako prestižní světový závod.

Ale po trochu problematickém závodě žen se pořadatelé rychle poučili a závod mužů už pak probíhal tak, jak měl – rychlý dramatický závod s vrcholícím závěrem. Zatímco Jörgen Martensson jako poslední startující udělal drobnou chybu na začátku závodu, náš Rudolf Ropek se nechal zmást davem lidí u i zde velmi populární „vodní“ kontroly – ostrůvek uprostřed malého jezírka s nejrůznějšími dětskými prolézačkami. A tak zatímco téměř všichni závodníci přebrodili několika kroky vodu, Ruda si zvolil cestu přes vodu prolézačkou a houpací lávkou plnou lidí s následným skokem ke kontrole. Zpestřil tím sice závod dobře se bavícím divákům, jeho to však stálo 8-10 sekund. Do cíle pak finišoval na prvním místě, o rovnou minutu později se přihnal Jörgen Martensson, až elektronický čas z Regnly určil jako vítěze Jörgena o jednu sekundu před Rudou! Opravdu hodnotný vrchol závodu!

V ženách si svou premiéru odbyla Jana Cieslarová, která jako nováček PWT trochu doplatila právě na svůj brzký startovní čas, nemajíc tak možnost jako ostatní závodnice prohlédnout si větší část trati a skončila celkem na 9. místě. Velmi efektní záběry nabídla večer švédská TV a druhý den i noviny – např. Janne Salmi a vedle něj ve výběhu běžící tygr,…

Po malých problémech tedy nakonec efektní závody, ve kterých byl Ruda Ropek po svých zimních zdravotních problémech navýsost spokojený.

VÝSLEDKY:
D:                                              
1. Hanne Staff              NOR     15:03
2. Johanna Asklöf (Tiira)   FIN     15:22
3. Heather Monro            GBR     15:43
9. Jana Cieslarová          CZE     16:01

H:
1. Jörgen Martensson        SWE     12:22
2. Rudolf Ropek             CZE     12:23
3. Kjetil Björlo            NOR     12:26

(Zpět na obsah)

Od Petra Perničky

Po dohodě s myslivci byly první moravské „béčka“ posunuty do poměrně brzkého termínu, ještě před dlouhou tratí. Volného termínu využila i řada E, A závodníků a současně se závody běžely jako součást slovenského žebříčku.

Sobotní klasická trať proběhla přímo na okraji Zlína. Závodilo se na kvalitní mapě Tlustá hora (dříve Maják) a za deštivého počasí jistě všichni ocenili kvalitní zázemí místní školy. Tratě byly postaveny na dolní časové hranici, nebyly moc kopcovaté ani jednoduché, měly dostatek občerstvovaček a většině účastníků se líbily. Zpestřením byl ještě před startem 00 v prostoru shromaždiště závod pro nejmenší děti (3 – 7 let) spolu s rodiči.

Nedělní zkrácená trať se konala v Dolní Lhotě, kousek před Luhačovicemi. Jednodušší mapa i stavba tratí podtrhovaly sprintovnější charakter závodu, jehož největším kladem bylo krásné jarní počasí a velkorysé shromaždiště se spoustou bufetových atrakcí.

V rámci dvojzávodu se uskutečnilo pravděpodobně první neoficiální utkání Morava ´ Slovensko. Za každou zemi bodovalo v kategoriích DE a HE dle vzájemného umístění vždy pět předem nominovaných závodníků (10 až 1 bod) a celkovým vítězem se stala v poměru 136 : 84 Morava. Je však potřeba říci, že ani jeden výběr nebyl kompletní, a poznamenat, že zejména slovenští junioři naše eliťáky pěkně proháněli.

První letošní „áčka“ se za hukotu trénujícího McLarenu a tropického počasí uskutečnily na brněnském Masarykově okruhu, resp. v jeho okolních lesích. Závody byly uspořádány na celkem slušné úrovni, možná trochu překvapilo jejich slabší zázemí (hygiena, příliš drahé stánky). Mapa však byla kvalitní, v lese vše sedělo.

Co se týká stavby tratí, lépe dopadla ta sobotní zkrácená. Tratě vedly množstvím erozních rýh, nabízely možnost volby postupů i těžké dohledávky a zřejmě jen velmi málo lidí běželo úplně bez chyby.

Nedělní klasika byla hodná toho jména. Velmi teplé počasí, spíše méně než více občerstvovaček a tak trochu nudná trať řadily závod mezi ty na houževnatost. Pořadatelé byli spokojeni, že po více než deseti letech udělali regulérní závod bez žádné zrušené kategorie, zmožení závodníci většinou neříkali nic a byli rádi, že doběhli.

Celkem závody dopadly docela slušně, opět však až na eliťáky a jejich Regnly. Jediné protesty, které se za víkend vyskytly se týkaly tohoto ne zcela dokonalého systému a mezi pořadateli loňských i letošních závodů se již šíří názory, že s Regnly už nikdy, že je to za trest a že by za to měly být speciální příplatky. Nic proti pokroku, protože pokud systém funguje, výsledky jsou skvělé, potíž ovšem je, když elektronika selže. Při sobotním závodě nefungovala jedna ze startova-cích jednotek, a tak polovina eliťáků neměla mezičasy a třem z nich dokonce chyběly i vpichy. Protože však elektronika selhala jejich výsledek jury uznala. Druhý den již bylo vše v pořádku až na Aleše Drahoňovského, kterému scházel jeden otisk. Pokud by věnoval ražení větší pozornost, mohl být třetí, takto byl – bohužel pro něho – disk.

Po zkušenostech pořadatele i člena jury mohu eliťákům poradit pouze jediné: vkládejte kartičku do „kleští“ poctivě. Jedině tak máte jistotu, že nebudete mít problémy, protože ví bůh, co se někdy uvnitř Regnly děje. Špatná startovací jednotka byla totiž odhalena již na Brko cupu, v týdnu zkoušení před federály však prý fungovala normálně!?

Kousek za obcí Vyhnánov u Dvora Králové pokračovaly dalším dvojzávodem nejvyšší žebříčkové soutěže. Pořadatelem byl zkušený hradecký klub a tak se neočekávaly žádné problémy. Za závodní prostor byl vybrán krásný jehličnatý les s kamenitým podkladem, protkaný místy melioračními rýhami, občas s borůvčím až po kolena. Mapy, pod kterými byli podepsáni především Jan Langr a Petr Mareček byly z důvodu velkého množství kamenů silně generalizovány, v některých místech si však myslím, že ne moc šťastně.

Samotné závody měly dobrou sportovní hodnotu, tratě byly po oba dny slušně postavené. Trochu řečí bylo kolem několika ne zcela jasných kontrol, kdy buď z mapy nebylo zcela zřetelné, kde je lampion umístěn, nebo naopak v terénu bylo těžko určit, který kámen je kreslen a jiný ne. To jsou však věci, o kterých se dá polemizovat. Co ale na jinak velmi dobře zorganizovaném závodě zarazilo, bylo rušení kategorie. Pro chybu v zákresu byla zrušena první den H-18A, druhý den pak jedna z veteránských kategorií. Sám jako pořadatel vím, kolik úsilí stojí pořádání závodů, při pořádání „federálů“ by se však takové věci stávat neměly. Škoda, neboť jinak to byl velmi kvalitní podnik.

(Zpět na obsah)

Od Marka Petřivalského

Po loňském úspěchu série závodů „Golden Four Haná“ připravili opět letos hanáčtí pořadatelé trojzávod Velká cena Hané 1997. Oproti minulému roku proběhly všechny závody během jediného květnového víkendu. V pátečním odpoledni se běžel Geovap Cup v režii TJ Železárny Prostějov, v prostředí městských parků a sídliště v Prostějově. Tam jsem se bohužel dostal jen na skok, ale podle ohlasů z druhé ruky byly tenisové kurty dobře oplocené, v říčce Hloučele dostatek vychlazené vody a při vyhlašování si všichni užili legrace. Poté se závodníci přesunuli do vísky Bělkovice mezi Šternberkem a Olomoucí, kde byl v sobotu 10. května na pořadu závod na klasické trati – BRKO CUP ´97.

Brko Cup měl skromné počátky na podzim roku 1993 jako oblastní závod Hanáckého žebříčku na Ochoze u Konice, kdy se běhalo o „tisícovku“ a zdravé závodnické jádro se vešlo do hospody v Hačkách. Od té doby si Brko Cup získal značnou oblibu a pevné místo v jarním kalendáři závodů nejen na Moravě. Solidně uspořádáné závody, vysoké finanční prémie a též neopomíjená kulturně-společenská stránka akce již pravidelně přitahují na start elitní běžce českého OB. Na čtvrtý ročník Brko Cupu přijal pozvání od pořadatelů i dvojnásobný mistr světa Jorgen Martensson. Ten přijel na Hanou nejen jako závodník, ale také jako organizátor světového poháru v parkových závodech. Prohlédl si za doprovodu ředitele závodu Roberta Brka Zdráhala zákoutí olomouckých parků a uliček historického jádra, kde se poběží v srpnu 1998 jeden ze závodů Park World Tour.

Centrum závodu bylo na fotbalovém hřišti v Bělkovicích, dobíhalo se přímo po postranní čáře. Na závodníky čekal typický terén Nízkého Jeseníku – většinou dobře průběžný smrkový les (typické ostružiny měly letos naštěstí zpoždění), místy s množstvím vegetačních detailů, v závěru tratí pak prudký svah Bělkovického údolí s četnými kameny a skalkami. Právě volby postupů v této části rozhodovaly o výsledcích závodu. Kvalitně vše zmapoval Petr Hranička, kterému v dubnových sněhových vánicích pomáhali Milan Jirásek a Xavier Haro – elitní španělský závodník a akademický mistr Katalánska pro rok 1996. Tratě zkušeně postavil Pavel Neumann tak, že se dokázal vyhnout těm nejzelenějším plochám lesa.

Brko Cup byl zárověň oblastním závodem pro Hanáckou, Slezskou a Valašskou oblast, na tratě se vydalo celkem 969 startujících z 57 oddílů. Největším problémem pro pořadatele bylo rozchodit systém REGNLY kontrol po zimním spánku, a jak se ukázalo, nezůstalo jen u Velké Ceny Hané. Kromě drobných opletaček s funkcionáři místního fotbalového klubu jsme už potom nezaznamenali výraznější zádrhele. Jen po závodech se objevila stížnost, že v televizním šotu se vítěz Martensson místo ze sponzorské Hanácké kyselky občerstvoval z láhve Dobré vody. Prakticky ještě v průběhu závodu měl každý možnost koupit si a složit puzzle vyrobené firmou Luďka Pavelka ze závodní mapy s tratí kategorie H21.

V mužích s přehledem zvítězil Jorgen Martensson, s náskokem 2:11 min před druhým Rudolfem Ropkem. Velice rychle běžel i v cíli třetí Ríša Klech, neboť jako jediného jsem jej nestačil vyfotografovat při průběhu kontrolou. V ženách si doběhla pro vítězství Mária Honzová před Olinou Lepšíkovou a Marcelou Kubatkovou. Večer se závodníci, diváci a pořadatelé s rodinami sešli na společenském dýchánku v sále bělkovické sokolovny, kde k tanci a poslechu vyhrávala country skupina Heřmánek. Rozhýbání ztuhlých končetin v rytmu polky a doplnění ztracených tekutin přišlo všem vhod. Kromě doutníků šly nejvíce na odbyt „Staré tenisky“ Jacka Danielse. Jorgen Martensson zručně vytáčel na parketu přítomné tanečnice a dokazoval stejně jako Ruda Ropek, že je výraznou osobností po všech stránkách.

V neděli nachystali mladí nadějní pořadatelé z oddílu Pizzeria Haná závod na zkrácené trati – Golden Cup ´97. Běželo se na opačné straně údolí, doběh a stánky s občerstvením zůstaly na stejném místě. Vyhrál pro změnu Ruda Ropek, a tak ukořistil i celkové vítězství ve Velké ceně Hané. Více už vám neřeknu, neboť jsem se plně věnoval naší nové člence Hance Kaňkovské a ukazoval jí, jak se to dělá v lese s mapou. Poté už jsem jenom číhal na doběhu s teleobjektivem, aby měl Brko nějaké fotky na nástěnku.

Závod byl schválen v plném rozsahu hlavním rozhodčím a poté i na oddílové schůzi TJ SKI OB Šternberk v restauračním zařízení v Dolanech. Odtud vás jménem pořadatelů srdečně zveme na 5.ročník BRKO CUPu na jaře příštího roku a 12. srpna 1998 pak do Olomouce na závod Park World Tour a na doprovodné sportovní a kulturní akce.

(Zpět na obsah)

24. června 1997

(c) Pavel Zemlik