Časopis orientačních běžců

29 července 2002 | Cob

3/1993

Obsah

• Úvodem (Petr Hranička) … 2
• Členům ČSOB (Petr Klimpl) … 2
• Pohár elity, žebříček A (Milan Borovička) … 3
• Pohár Evropy dorostu – Bálková (Jan Kaplan) … 4
• Nominačky na MSJ (Jan Kučera) … 5
• JMS v Itálii očima sekretáře (Ivan Matějů) … 6
• JMS očima novináře (Karel Tejkal jr.) … 9
• Puchar Wawelu (Anna Gavendová) … 12
• 6 jours de Siusse (Anna Gavendová) … 12
• Dorostenecké Švédsko (Ivan Matějů) … 13
• Severské mistrovství 1993 (Rudolf Rychlý) … 14
• Letní univerziáda (Milan Borovička) … 15
• Jaké to bylo? (Martin Schuster) … 15
• Konický kotár (Petr Klimpl) … 16
• Výlet do Norska (Milan Borovička) … 17
• Keith Eliot: Přespolní běh s přemýšlením (Rudolf Rychlý) … 18
• Zprávy sekretariátu ČSOB (Ivan Matějů) … 20
• WOC 93 – USA /Dodatek k bulletinu č. 2/ (Jiří Šubrt) … 21
• Kufrování s Dominem (Zdeněk Provazník) … 22
• Výsledky … 23

Úvodem…

Tedy povím vám, že prázdniny jsou sice hezká věc, ale ne pro to něco udělat, někoho někde sehnat, chtít někde něco zařídit… A právě těmito prázdninovými problémy je poznamenáno celé toto číslo. Tak zaprvé samotné psaní článků. To má každý (a musím sebekriticky přiznat, že i já) spoustucestovatelských a jiných starostí, program přeplněný a na to napsání pár vět už jaksi nikde nezbývá čas. Kdybych měl pedantsky dodržovat termín uzávěrky, bylo by toto číslo sotva z třetiny tak silné, než je. Samozřejmě musely přijít na řadu prosby a prosbičky o napsání aspoň „něčeho“, tím vznikl skluz, navíc dovolená v tiskárně, na sekretariátu, mám dojem že i na poštách, na poslední chvíli i sazba, při které se zase vyskytly další prázdninové a dovolenkové problémy (a navíc snad i některá písmenka si vzala dovolenou – zkrátka jsme je nedokázali nikde najít, takže výsledková část je taková, jaká je), pak „se“ zase někam schovaly mapy ze zlínského federálu (které s dotištěnými postupy mají být přílohou tohoto čísla) a nebyl k sehnání nikdo, kdo by o nich věděl, pak zase nebyly k dosažení žádné (resp. skoro žádné) fotky k článkům, tento úvodník, jeden zapomenutý článek a ještě pár dovětků či předvětků tištěno už jen na jehličkovce (laserovka na dovolené), no hrůza. Takže prosím omluvte sníženou kvalitu obrazu, příště (t. j. koncem září) to snad bude O. K.

Petr Hranička – red.

JMS 93 v Itálii z pohledu sekretáře

Nejprve několik údajů pro statistiky. Letošní juniorské mistrovství světa se uskutečnilo v termínu 5.-10.července a jeho upořádáním byl pověřen italský svaz OB. Startovalo zde 14O juniorů a 1OO juniorek z 32 států, mimo Švédska /omezení závodní činnosti/, běželi zřejmě nejlepší junioři z celého světa. Centrem závodu se stalo horské letovisko – CASTELROTTO, které se rozkládá v nádherném prostředí Tyrolských Alp, nedaleko Bolzana. Semifinále a finále závodu na KT se běželo přímo v okolí Castelrotta, závod jednotlivců v Nova Ponente a štafety u Steineggu. Terén všech závodů byl alpského charakteru, středně náročný, v nadmořské výšce 1000-1500 m, převážně v jehličnatém lese, s řadou skalek, kamenů a bažinek, s dobrou sítí komunikací. Mapy v měřítku 1 : 1O 000 – KT a 1 : 15 OOO – ostatní závody, poměrně dobré kvality a není bez zajímavosti, že prvními kartografy v uvedených prostorech byli čeští mapaři Šobr, Rančák a Lamač.

Naše výprava využila možnosti vyslání maximálního počtu startujících – t.j. 6 + 6 a tvořili ji tito závodníci:

 Radek Novotný PHK
 Pavel Horák VSP
 Kamil Arnošt VSP
 Karel Haas LPU
 Tomáš Zakouřil TUV
 Václav Zakouřil TUV
 Iva Navrátilová PHK
 Hana Ryglová PHK
 Martina Horáčková VSP
 Marie Slováková LCE
 Eva Švandová ZBM
 Hana Doleželová POV

Zodpovědným trenérem za přípravu juniorského družstva se stal Ing Dušan Vystavěl, na JMS mu asistoval Honza Kaplan a ve funkci lékaře týmu – MUDr Petr Višňa. Sekretář a předseda svazu pak zajištovali vše ostatní, čemuž moje žena s oblibou říká, že jsme si hráli na „šéfy“. Zatímco „Béďa“, jakožto sportovně – technický šéf byl na své parketě jako doma, moje úloha zvládnout materiální a finanční zabezpečení výpravy patřila k těm snadnějším a hlavně musela býti hotova ještě před odjezdem.

Takže při vlastním průběhu JMS jsem se stal nejmenovaným „šéfem“ podpůrného týmu výpravy, který se skládal ze dvou fotografů /Samohýl, Šobr/, dvou redaktorů /Tejkal ml., Hranička/ a řidiče ČSTV. S tím, resp. jeho autobusem bylo také nejvíce práce. Přejezdy přes alpské průsmyky a hlavně závěrečná diretisima do dějiště MS jej tak vyčerpala, že nám s přispěním slovenských kamarádů dalo dosti práce, abychom před závěrem pobytu dali autobus opět do provozu. Po počáteční nesmělosti a hlavně nemožnosti používat v hotelu Saledo telefon, se nám druhý den JMS podařilo s Karlem Tejkalem proniknouti do zákulisí tiskového střediska a když posléze dorazil i Rysák, kterého jsme akreditovali jako šéfredaktora časopisu OB, získali jsme v PRESS CENTRU výraznou převahu.

Přináším tedy několik postřehů ze zákulisí šampionátu i z naší výpravy očima sekretáře ČSOB.

1. Po organizační stránce mě JMS příliš nenadchlo, mělo daleko k severské dokonalosti, ale na druhé straně jsem nespatřil ani hrubé chyby. K těm vážnějším řadím zejména nedostatky v dopravě, které vyvrcholily pozdním příjezdem Estonců na závod jednotlivců a následným protestem, nezájem organisátorů o řešení připomínek výprav k ubytování a stravování, určitá benevolence při výkladu pravidel pro pořádání MS /např. užívání Sport-testeru při závodě, špatně vytyčený koridor k poslední kontrole při finále KT, nevhodné rozfarstování štafet/. Ještě se mi nelíbilo umístění cíle při finále KT a potom jsem již byl spokojen.

Po společenské stránce si myslím, že se podařilo zasadit ráz MS do života alpského střediska, pořadatelský trapas vznikl když neměli českou hymnu, což se elegantně vyřešilo sborovým zpěvem.

2. Nad vzrůstajícím počtem zemí a účastníků se bude muset zamyslet technická komise IOF a navrhnout určitá opatření, která povedou hlavně při závodě jednotlivců k prodloužení startovního intervalu. Při závodě štafet pak opět vzejde diskutabilní otázka účasti a spolupráce dvou štafet z jedné země.

3. V celkovém hodnocení států jsme obsadili lichotivé 4.místo, za Finskem, Norskem a Švýcarskem, což by mohlo svádět k sebeuspokojení. Nebylo by na místě. Příští rok přibudou do bojů o medaile opět Švédové a jsem zvědav na sílu Poláků v domácím prostředí, jejichž junioři byli pro mne největším překvapením.

4. Komplexní hodnocení výkonu našich závodníků v individuálních závodech i štafetách náleží trenérům, jistě bude předmětem jejich zpráv i vystoupeních na trenerském semináři, přesto si dovolím několik kusých postřehů k našim závodníkům.

Vůdčími osobnostmi kolektivu na tomto MS se stali Vašek Zakouřil a Hanka Doleželová. Odpovídá tomu jak jejich medailové umístění, fyzická a mapová připravenost, ale dle mého názoru i celková soustředěnost, umění připravit se na svůj velký závod, nerozptylovat se nepodstatnými záležitostmi. Uvedu příklad, který se někomu může zdáti legračním.
Zatímco u naší i dalších výprav vzniklo určité rozladění ohledně nevhodné doby a složení stravy před závodem na KT, část ženské reprezentace začla živě diskutovat jaká je to nehoráznost ze strany pořadatelů a obsluhujícího personálu a co se s tím udělá, oba dva pozdější medailisté reagovali po svém. Hanka si připravila svůj med a v klidu posnídala stravu na kterou je asi zvyklá, Vašek požádal vedení výpravy o zakoupení 4 ks bananů s tím, že si je rád zaplatí a nerušeně pokračoval ve čtení.

Dle mého názoru byli dobře připraveni a je jenom škoda nepříjemného zranění Vaška při závodě jednotlivců, které poznamenalo i umístění štafety.

Oceňuji tímto i připravenost ostatních juniorů a zejména jejich výkon v závodě jednotlivců. Míti čtyři muže v prvních patnácti je příjemné.

Oproti tomu umístění juniorek, mimo Hanky, bylo pro mne zklamáním. Nechci nyní kalkulovat s tím kdo měl běžet štafetu A a kdo B, a zda trenér prokoučoval sestavu. Pravda je někde jinde. Naše dívky, opět mimo Hanky, zaostávají v připravenosti za světovou juniorskou špičkou. Čím dříve si to uvědomí a spolu se svými trenéry zintenzivní přípravu, tím lépe.

5. Jinak ovšem chci celý český kolektiv pochválit. Vytvořila se výborná parta, úspěch toho druhého nebyl důvodem k zatrpklosti, naopak povzbuzením do dalších bojů. Spolu se ziskem historické medaile – první zlaté z JMS pro ČR, to bylo pro mne nejhezčím poznáním a příslibem do budoucnosti.

6. Na závěr přidávám chladné ekonomické úvahy. Umístěním již zmíněných medailistů, K.Haase na 8.místě a obou štafet jsme si připravili v systému rozdělování státních prostředků určených pro representaci lepší výchozí pozici pro rok 1994. Musíme se také připravit ji správně investovat.

Ivan M a t ě j ů