Časopis orientačních běžců

29 července 2002 | Cob

Už je to opravdu tady!

První číslo časopisu OB’97 vychází 21. dubna 1997! V následujícím týdnu by tak měli svůj výtisk obdržet všichni ti, kdož si časopis na letošní rok objednali. Navíc, díky pozdějšímu rozjezdu, dostanou první číslo i lonští předplatitelé.

Co je pro Vás v novém čísle připraveno?

Hned na první pohled jistě překvapí barevná obálka. Tato poměrně nákladná záležitost bude vylepšovat časopis po celý letošní rok díky „mecenáši“ HSH Sport. Barevnou premiérou byl poctěn náš nejlepší lyžař – Honza Pecka (viz foto z SP v Novém Městě na Moravě).

Další novinkou by měl být tzv. „pilotní článek“, kde se budeme věnovat aktuálnímu dění, ekonomice či současným trendům. Hned pro začátek je pro Vás připraveno jistě aktuální téma PWT – Park včera, dnes a zítra

První číslo se dále věnuje letošní sérii lyžařského Světového poháru i domácímu dění v LOBu. Kromě tradičních „Ohlasů“ a Metodického okénka vznikají dvě nové rubriky: Oblastní zpravodajství pro pravidelné zprávy o činnosti oblastí a Představuje se …, kde kluby mají možnost představit se ostatní orientační veřejnosti.

Tak přeci jen časopis pokračuje i nadále a dalo by se říci, že i v lepší podobě, než v letech minulých. Čímž hned v úvodu poděkuji firmě HSH Sport, která se stala hlavním sponzorem časopisu letošního roku a s jejímiž inzeráty se budete setkávat téměř v celém čísle.

A co je jinak nového v novém roce? Zásadní změnou je posílení redakce o dva spolupracovníky, prozatím si práci dělíme, ale mým neskrývaným snem je stav, kdy oni sami budou zpracovávat celý časopis a já budu moci „odejít na zasloužený odpočinek“. Těmito obětavými lidmi se stali Pavel Žemlík, který pomáhá jak s technickým zpracováním časopisu tak s redakční prací a Jan Štembera, v poslední době známý především svými kritickými postoji k mnohým otázkám v OB, od kterého si slibuji především zpracování mnohých článků a reportáží, které jsem vždy musel na poslední chvíli smolit sám. Doufám, že je činnost pro slávu časopisu brzy nepřejde a náš jediný odborný plátek se opět dostane na úroveň, kterou měl v letech svého největšího rozkvětu, zvláště pokud jde o pravidelnost a aktuálnost.

Když už jsem u aktuálnosti, musím i zde poznamenat, jak mě mrzí neuvěřitelné zpoždění vyjití časopisu 5/96, který vyjde vlastně až po čísle 1/97, bez nároku na aktuálnost, spíše už jen proto, aby v budoucnu nebyla v historii OB mezera. Doufám že mě za to předplatitelé neukamenují, dělám opravdu co můžu. Trochu se tím také zkomplikovala situace s předplatným časopisu na tento rok. Běžný termín objednávek sklouzl díky distribuci formulářů vložených do nynějšího čísla časopisu a do svazové pošty až do současné doby, a proto bylo přistoupeno k tomu, že každému předplatiteli roku 96 je nyní zasláno číslo 1/97 a jako poslední pak obdrží půl roku zpožděné číslo 5/96. Pokud si předplatné dále neprodlouží, přestane od č.2/97 časopis dostávat, pokud částku na rok 1997 zaplatí, má samozřejmě nárok na odběr časopisů až do konce roku.

Výše předplatného se opět trochu mění, díky vyšším nákladům na tisk je oproti loňsku zvýšena základní sazba za časopis, díky zajištění možnosti zasílat časopisy tzv. novinovým výplatným se mírně snižuje sazba za poštovné (mírně proto, že pošty si zase letos své ceny „valorizují“). Oproti začátkům rozesílání časopisů, kdy byla snaha posílat co nejvíce časopisů na jednu adresu, je nyní trend opačný – zasílat na jednu adresu nejvýše 3 časopisy. Pokud však někomu stále vyhovuje hromadné zasílání a vlastní distribuce, umíme i to. Hromadné zásilky jsou však nyní odesílány o den až dva později než jednotlivé a leckdy mohou nastat problémy s vkládáním objemných zásilek do schránek.

Avšak i když si nebudete chtít časopis předplatit, neznamená to, že k němu budete mít uzavřenou cestu. Pro letošní rok chystáme mnohem masivnější prodej jednotlivých čísel časopisu na závodech republikové úrovně jak prostřednictvím firmy H.S.H. Sport, tak vlastními silami. K dispozici vždy budou jak čerstvé časopisy (á 19,- Kč), tak mírně zlevněná starší čísla.

I letos se nová redakční rada usnesla na termínech uzávěrek a datech vydání jednotlivých čísel časopisu, snad se bude postupně dařit se těmto termínům přibližovat. Pro vaši informaci uvádíme prozatím dohodnuté uzávěrky a data vydání jednotlivých čísel časopisu Orientační běh v roce 1997:

č.2/97 22. dubna 16. května
č.3/97 11. června 3. července
č.4/97 12. srpna 5. září

Doufáme, že stálí i jednorázoví přispěvatelé se těmito termíny budou řídit a hlavně že jich bude opět co nejvíce. Pamatujte, že časopis si stále z větší míry děláme sami! (A na profesionální přístup asi ještě dlouho prostředky nebudou). Omezený počet stálých spolupracovníků v žádném případě nemůže obsáhnout a vždy objektivně zhodnotit veškeré dění v OB, názorů je vždy tolik co lidí a my jich chceme uveřejnit vždy co nejvíce, z co možná nejrůznějších pohledů, názory co nejvíce výkonostních i věkových skupin běžců, názory starých i mladých, zkušených i začátečníků, funkcionářů i řadových členů svazu. Teprve pak bude mít diskuze svůj smysl a bude moci posunout vývoj našeho sportu opět o krůček kupředu, ať již jde o kvalitu závodů, map, strukturu soutěží, pravidla reprezentace, a mnoho dalších.

K dobrému jménu časopisu však patří i pěkný a zajímavý vzhled článků, který je tvořen převážně různými obrázky. Chtěl bych tedy tímto všechny potenciální přispěvatele požádat, aby ke svým textům zkusili také přiložit zajímavé fotografie, mapy, loga závodů, atd. Zvláště dobrých fotografií je stále jak šafránu a jsme vděčni za každý kousek. Na požádání vám zapůjčené materiály zašleme zpět, v redakci se nic nevyhazuje (maximálně může něco někam zapadnout). A ještě jedna krátká poznámka pro přispěvatele. Práci nám ulehčíte, pokud své texty předáte již přepsané na počítači, vcelku libovolno v jakém programu (od T602 po Word7). Příspěvky lze zaslat na disketě (vždy vracíme), nebo e-mailem na adresu redakce nebo jednotlivých redaktorů (csob@login.cz, jsubrt@icom.cz, nebo JSTE6604@menza.mff.cuni.cz). Rozsáhlé články a stálé přispěvatele odměňujeme výtiskem časopisu zdarma!

Teď už snad zbývá popřát jen příjemné čtení a zkusit ve vás vyvolat touhu po dalším čísle časopisu, kde by se mělo objevit závěrečné hodnocení všech letošních lyžařských OB, zprávy z tradičního prvního klání na dánském Spring Cupu, o „rozjezdu“ domácí sezóny a stavu příprav jarních závodů v ČR a další zajímavosti.

Na brzkou shledanou se těší
stále šéfredaktor časopisu OB

Petr Hranička

Od Petra Hraničky

Patrně již většina z vás zaznamenala, že se v OB objevilo zase něco nového. Po historicky nedávné premiéře krátké trati (1.MS ve „sprintu“ 1991) a ještě mladší mezinárodní premiéře systému závodu Hagaby (SP 1994 v Dánsku) se postoupilo ve zrychlování, zatraktivňování a přibližování OB veřejnosti až do stádia PARKOVÝCH ORIENTAČNÍCH ZÁVODŮ.

Včera

Parkové závody

Předpokládám, že většina z vás si již povšimla, že máme v OB další novou mohutně se rozvíjející disciplínu. Začalo to již více než před dvěma lety, kde jinde než ve Skandinávii. Po závodech klasických, dlouhých, krátkých, zkrácených (které jsou spíše Českou specialitou) tu máme už i závody superkrátké parkové. Nutno však podotknout, že jsme u nás nástup „parků“ zachytili od samých začátků.

V prvotní myšlence, která snad ani nemohla vzniknout jinde než ve Skandinávii a k jejímuž zrodu se hlásí i samotná legenda OB Jorgen Martensson, byly peníze na propagaci OB. Šlo o to vytáhnout OB z lesa a udělat z něj diváckou disciplínu, ukázat jej lidem z měst a hlavně potencionálním sponzorům tak, aby sledování bylo poutavé a časově nenáročné. Diváci se pak nejlépe získají ve větších městských celcích a tam se dá OB nejlépe ukázat v parcích. Budou-li diváci, budou masmédia, budou-li masmédia, budou sponzoři. Jednoduché úvahy a parkový OB je na světě (doufám, že pojem „parkový OB“ se za dosavadní dobu dostatečně vžil, vystihuje podstatu disciplíny a nebude ho nějaký jazykovědec chtít zpochybňovat, když některé „parkové“ závody probíhají spíše jako „městské“ v uličkách historických center měst). Účast diváků při parkovém OB je mnohem méně problematická než při klasickém OB kdesi na louce u lesa, díky lepší dostupnosti (městská doprava) a rychlosti závodu, takže pro parkového diváka klade mnohem menší náročnost na čas.

Shrnuto jde při „parku“ o propagační závody, kterým byla zpočátku vtištěna některá zásadní pravidla, aby byly snadno rozlišitelné od například náborových závodů, konaných třebas také v parku. Správný parkový závod tedy musí být zcela podřízen divákovi. Začíná to širokou propagací, při závodě je pak nutný minimální možný počet kategorií (jednoduchost), maximální možný přehled trati (při zachování orientační náročnosti pro závodníky) a informovanost diváka (o účastnících i o aktuálním průběhu závodu), účast co nejatraktivnějších běžců (reprezentace, hvězdy, …) rychlý spád závodu (krátký startovní interval, malý celkový počet závodníků), téměř bezpodmínečně nutná účast zástupců tisku, TV, význačných osobností regionu (ať již ze sféry politické, kulturní, sportovní či jiné) aj.

První závody dle výše uvedených zásad se konaly pravděpodobně v roce 1994 ve Skandinávii (Centrum historie promine, že jsem se nesháněl po přesných údajích), o rok později se ale již určitě konal tzv. „nultý“ ročník jakési světové série parkových závodů, kdy se hledala ta nejlepší forma, pravidla, sbíraly se první zkušenosti. Již v tomto ročníku se jeden ze závodů konal v Praze na Petříně za účasti mnoha světových es OB, medií, sponzorů a odezva na něj byla velice příznivá jak ze strany sportovních pozorovatelů, tak i veřejnosti, která se zde s OB seznamovala třeba i poprvé, ačkoliv díky počasí a nevelké propagaci (závod byl uspořádán poměrně narychlo) nebylo diváků očekávané množství (podrobnosti v časopise OB 5/95).

Skupina lidí, která první parkové závody inicializovala, velice brzy pochopila, co všechno se zde dá dokázat. První snahy o spolupráci s IOF však ztroskotaly na zkostnatělém konzervativním aparátu a vedení, a tak byla založena samostatná organizace s názvem Park World Tour (dále PWT), která si do počátku své existence dala za úkol uspořádat – dle svého názvu – oficiální sérii parkových závodů po celém světě za účelem masivní propagace OB.

Park World Tour

V předsednictvu PWT nejsou žádní bezvýznamní lidé. Prezidentem společnosti je Fin Anders Vestergard, novinář se širokými styky ve světě novin a TV, píšící dlouhá léta o OB. Dalšími členy jsou zástupci firmy Silva, šéfredaktor časopisu Skogssport, otec Jorgena Martenssona, náš reprezentační trenér a dlouholetý úspěšný reprezentant Jaroslav Kačmarčík, a další. První „ostrý“ ročník PWT měl celkem 4 závody, tři ve Skandinávii a čtvrtý – finálový – opět v Praze, tentokrát ve Stromovce. Na celou sérii byly uzavřeny kontrakty se 30-ti závodníky čela Světového poháru OB, několik dalších závodníků směl do startovní listiny zařadit pořadatel. V každém závodě byly vypsány tučné peněžité odměny pro vítěze, celou sérii sponzorsky zaštiťoval hlavní sponzor Ericsson a řada dalších místních sponzorů. I v tomto ročníku se objevily různé typy závodů, Norský byl velice mapově náročný a přibližoval se hodně klasickému pojetí OB, ve Finsku bylo připraveno show při překonávání malé říčky, i náš závod ve Stromovce byl výjimečný (a velmi kladně komentovaný) díky dvěma okruhům trati, divácké kontrole v jezírku a zajímavým pasážím tratě např. mezi pouťovými atrakcemi na Výstavišti (podrobnosti v časopise OB 5/96).

Nelze pak zapomenout na hlavní účel pořádání PWT, který byl alespoň u nás bezezbytku splněn, t.zn. že do svazové pokladny díky závodu a smlouvě na akce budoucí přibyl nemalý obnos (alespoň v měřítkách OB).

Dnes

V současné době jsou nejžhavějšími chystanými událostmi ve světě parkových závodů začínající druhý ročník světového Park World Tour a dva květnové závody v parkovém OB chystané u nás – v Pardubicích a Prostějově.

PWT odstartuje svůj první závod již 2.května v předvečer Tio-Mily ve švédské Eskilstuně, na které se většinou účastní celá světová špička OB. Závody PWT jsou letos (a byly i loni) umístěny právě k velkým akcím, kde je vlastně bezproblémově zajištěna účast jak vybraných závodníků, tak mnoha O-běžců, kteří při závodech tvoří nezbytnou diváckou kulisu. Letos je do PWT zařazeno dokonce 8 závodů, 4 během jarně-letní sezóny v souvislosti s velkými O-akcemi (kromě jmenované Tio-Mily jsou další závody PWT před Jukolou ve finském Jyväskylä, v Norsku – Fliise před Norsk O-festivalem a ve švédském Laxa týden před Mistrovstvím světa) a 4 závody v jedné šňůře od 7. do 11.10. na podzimním PWT turné, začínajícím závodem u nás v Českém Krumlově a s dalšími zastávkami v Budapešti, rakouském Grazu a finále, které se letos bude odehrávat v uličkách Benátek.

Celý letošní ročník PWT je velice pečlivě připravován – nesrovnatelně například se závody Světového poháru řízeného IOF. Stejně jako loni i letos jsou uzavřeny kontrakty se špičkovými závodníky světa (vzhledem k výsledkům SP a také k pořadatelům jednotlivých závodů) na účast ve všech závodech PWT, stejně jako vloni se do celkového hodnocení počítají výsledky všech 8 závodů. Již bylo uspořádáno několik mezinárodních schůzek pořadatelů, vedení PWT zde s každým pořadatelem detailně probralo své požadavky, seznámilo se s připravovaným prostorem, programem, harmonogramem a specialitami každého závodu, jednalo se o finančním zabezpečení závodů. Před každým závodem udělá komise PWT jakousi inspekci, zda je všechno připraveno tak jak má být a jak si to představuje. Tvrdé podmínky pro pořadatele by pak měly být vyváženy závodem s vynikající účastí a finančním přínosem, pokud dokáže dobře využít dané příležitosti. Tímto přeji pořadatelům z Českého Krumlova (ve spolupráci s Ekonomem Praha a Žaketem) zdar v přípravách, aby bylo závodníkům i divákům co ukázat.

Mnohem bližší našemu člověku však jsou domácí akce, z nichž dvě se chystají na počátku května v Pardubicích (8.5.) a Prostějově (9.5.). Hvězdou obou závodů by měl být Jorgen Martensson, který v Česku bude od 6. do 11.5. pobývat. Možná je i účast dalších zahraničních reprezentantů, zde bych ale nerad předvídal výsledky jednání. Běhat se i zde bude o peníze, za účasti medií, reklam a show pro OB méně obvyklé.

Zítra

Sám nevím, kam se budou parkové závody v budoucnu ubírat. Zatím je ale známa strategie vedení PWT, kam vést tyto celosvětové prestižní akce. PWT se snaží úzce spolupracovat s IOF, poněvadž vlastně o propagaci OB (a tím IOF) jde, stejně jako závodníci PWT jsou z řad klasických O-běžců. Nynějšími hlavními snahami PWT je rozšířit závody PWT mimo území Evropy, dále se pokusit ve spolupráci s IOF nalézt pevné termíny pro konání jednotlivých částí PWT koordinovaně v závislosti na termínech SP, MS atp. (t.zn. i pro tyto akce IOF nalézt pevné termíny, k čemuž není příliš ochoty) a v neposlední řadě s podporou IOF se snažit prosadit parkový OB, stejně jako lyžařský, na program Olympijských her (což se mi díky dravosti a elánu představitelů PWT nezdá nemožné). Dále se snaží komise PWT prosadit parkové závody do programu Světových pohárů OB a nejpozději v roce 2001 i na Mistrovství světa. Doporučuje pak konat četné národní parkové závody včetně národních mistrovských závodů v parcích…

Na pořádání závodů PWT v příštím roce se přihlásilo celkem 35 zájemců, z čehož je vidět, jaký je o PWT zájem. Série závodů bude rozdělena do tří částí, „zimní“ část závodů PWT se chystá do Asie (Singapur, Thajsko, Čína), uvažuje se na další roky o Austrálii, N. Zélandu, Japonsku… Letní část při velkých O-závodech se odehraje tradičně ve Skandinávii. Závěrečné turné, které díky nabité podzimní sezóně Světových pohárů proběhne již v srpnu, by se mělo jet z Itálie, přes Rakousko, Česko (Olomouc) do Norska a posledního závodu ve Švédsku. Údaje jsou zatím neoficiální, ale s velkou pravděpodobností se i v roce 1998 u nás setkáme se závodníky PWT. V jednání jsou další sponzoři (Volvo, ABB), připravovány jsou nové propagační akce, na ceny pro závodníky je pro rok 1998 připraven 1 milion SEK!

Závěrem bych ale chtěl citovat slova Agostona Doseka, učitele tělocviku, bývalého maďarského reprezentanta a v současnosti trenéra mistryně světa Oláh a pořadatele závodu PWT’97 v Budapešti: Myšlenka PWT je výborná, ale doufám, že se nezapomene, že slouží hlavně k podpoře klasických forem OB. Nechtěl bych se dožít toho, aby se vychovávali parkoví specialisté a pořádaly se masové závody v zakouřených městských parcích, což jistě lidskému zdraví moc neprospívá. Běhejme orienťák v lesích, kam patří, a v parcích pak dělejme pouze jeho propagaci s pomocí nejlepších „lesních“ závodníků.

Motto: „Valná hromada ČSOB v prosinci 1996 schválila změnu Směrnic pro hospodaření ČSOB. Jednou z podstatných změn oproti minulým Směrnicím je zrušení Příspěvku na vrcholový sport v oddílech.“

V prvé řadě je s podivem, proč byly stávající Směrnice tak radikálně změněny, když komise, která nové Směrnice celý rok připravovala, konstatovala, že se sešlo velice málo návrhů na změnu směrnic. Z čehož lze usuzovat, že „staré“ Směrnice většině členů ČSOB vyhovovaly.

Já nepopírám, že Svaz a oddíly musí začít více šetřit, a dokonce tvrdím, že se v průběhu budoucích let musí změnit směr toku financí, který je nyní převážně jednosměrný směrem od Svazu k jednotlivým oddílům a oblastem. To vše musí být v nových Směrnicích samozřejmě zohledněno.

Zdá se mi ovšem, že navrhovatelé nových Směrnic a rozpočtu na rok 97 jsou tytéž osoby či je to myšlenka stejné osoby (budu dále užívat označení „pan X“). A také asi proto došlo k následující chybě: Ve snaze ušetřit na výdajích na vrcholový sport v oddílech pan X zlikvidoval nejen danou položku v rozpočtu 97 (o tom budu mluvit dále), ale i příslušný paragraf ve Směrnicích. Což považuji za velkou chybu, protože jednotlivé položky dle směrnic nemusíme v rozpočtu na příslušný rok naplnit, ale to přece neznamená, že je škrtneme rovnou ve Směrnicích a tím vyloučíme pro všechny následující roky.

Jak jsem již uvedl, chápu a podporuji snahu Svazu (i pana X) šetřit, ale proč začít šetřit tak, že rovnou škrtneme celou jednu položku rozpočtu? Nebylo by logičtější ušetřit tak, že proporcionálně ubereme u většiny výdajových položek (mimo těch „nezmenšitelných“ jako např. platy zaměstnanců sekretariátu ČSOB)?

Jestliže byly nyní škrtnuty výdaje na vrcholový sport v oddílech, příště mohou být škrtnuty výdaje např. na reprezentaci. To jsem uvedl extrémní případ, protože převážná část prostředků na reprezentaci pochází z účelového příspěvku MŠMT ČR na státní reprezentaci, a kdyby Svaz ty peníze na činnost repr. družstev nedal, tak by je musel vrátit.

Ovšem argumentace vedení Svazu, že na vrcholové závodníky mohou oddíly získat fin. prostředky z jiných zdrojů (sponzoři), je dost přitažená za vlasy, protože opravdové sponzory může sehnat v orientačním běhu jen ta nejužší špička reprezentantů. (Nemluvím zde o „pseudosponzorech“ typu „můj táta má kamaráda ředitele banky ….“). Rovněž s názorem, že dospělí vrcholoví závodníci si vydělávají a tak si mají vše platit, nemohu souhlasit. Samozřejmě, že mládež a práci s mládeží musíme podporovat (i finančně), ale to přece nemůžeme udělat tak, že se na podporu mládeže dá všechno a na vrcholový OB pro dospělé nic! (Nepočítám-li peníze rozdělované za licence, což by měla být ovšem podpora výkonnostního sportu.) Jak jsem již uvedl výše, když změny (ušetřit), tak proporcionální.

Přitom již v rozpočtu pro rok 1996 byl oproti předchozím rokům poměr výdajů na vrcholový sport / výkonnostní sport (licence) / mládež značně nevyvážený (v neprospěch vrcholového sportu). Dokonce se hlasovalo o návrzích na jeho zvýšení (neúspěšně). Několika minulých valných hromad jsem se zúčastnil, proto vím, jak to tam každoročně vypadá, když se hlasuje o rozpočtu. Většině delegátů nějaká čísla a vztahy mezi nimi moc neříkají, a jestliže je někde 100 000 Kč navíc nebo naopak chybí, tak je jim to celkem jedno. Pokud se o nějaké položce opravdu začne diskutovat, tak vystoupí delegát XY a řekne, že vše máme nechat na panu YZ z nejužšího vedení Svazu, který rozpočet sestavuje již řadu let a dokonale tomu rozumí (na rozdíl od nás … ). Takže se obvykle přijme rozpočet takový, jak jej Předsednictvo ČSOB navrhne.

Tomáš Prokeš

(c) Pavel Zemlik