ČÍSLO 2/98

25 července 2002 | Cob

Časopis ORIENTAČNÍ BĚH

ČÍSLO 2/98 vyšlo v červnu !!!

číslo 1 • číslo 3 • číslo 4 • číslo 5

Ve 2. čísle vydaném novou redakcí najdete:

  • Úvodem (Kamil Arnošt)
  • Od čísla k číslu (Kamil Arnošt)

    Park World Tour

  • Park World Tour (Kamil Arnošt)
  • Rozhovor s Rudou Ropkem
  • Pozdrav z Pekingu (Ruda Ropek)
  • Světový rekord? – Mapa za 96 hodin! (Kamil Arnošt)
  • Favorité nezklamali (Kamil Arnošt)

    Světové závody

  • Tiomila (Kamil Arnošt)
  • Europsko vojno prvenstvo u orientacijskom trčanju (M. Štěpánek)
  • Na úpatí Teutoberger Waldu (přeložil Jan Kramoliš)

    Svět OB

  • Interview s Carstenem Jorgensenem (Ruda Ropek)
  • Stará hvězda hledá novou energii (Kamil Arnošt)
  • Výstava při WMOC 98 v Novém Boru (COH Zlín)
  • Dukla v Keni (Kamil Arnošt)
  • Medajle z Nipponu (Kuba Wavokson)

    Reprezentace

  • Sledované závody reprezentace (Kamil Arnošt)
  • Nominace (Kamil Arnošt)
  • Juniorské MS (Kamil Arnošt)
  • Výsledky 1. části SP

    Metodické okénko a Mapová rubrika

  • Taping pro účely orientačních běžců (MUDr. Jaroslav Pilný)
  • Vyhlašujeme pátrání (Jaroslav Kuchař)

    Domácí soutěže

  • M ČR na dlouhé trati (Petr Pernička)
  • 7míle (Nikola Rafaj)
  • Poháry elity – Kunějovské samoty (Kamil Arnošt)
  • Veteran Cup Turnov (Sosnoviny)
  • Zimní liga Hanácké oblasti (P. Hynek a V. Vychodil)
  • Otevřené mistrovství PHK na DT (Kamil Arnošt)
  • M ČR v nočním orientačním běhu (Petr Pernička)

    HI-TECH a názory

  • EMIT a jeho spolehlivost (Milan Novotný)
  • Trestat za dodržení Pravidel OB? (Tomáš Prokeš)
  • Akademické mistrovství ČR (Kamil Arnošt)

    MTBO, horský OB a rogaining

  • Sezona MTBO se rozbíhá (Honza Semík)
  • 1. ročník „Brutus Extreme Orienteering“ (Jiří Šumbera)
  • 1st Slovenian Marathon Orienteering

    Zprávy sekretariátu

  • Zkušenosti s Rankingem 1998 – zasílání výsledků (Radim Kheil)
  • Uspořádáme olympijské kufrování? (Ivan Matějů)
  • 4. zasedání P-ČSOB dne 24.4. 1998 v Praze
  • Vzpomínka na MUDr. Vojtěcha Soulka

    Křížovky

  • Komiks
  • Čínská křížovka (Kamil Arnošt)
  • Ahoj luštiči! (Lenka Čechová)

    Pozvánky, výsledkový servis a termínovka

  • M ČR železničářů v orientačním běhu (Miroslav Kaprálek)
  • Třídenní před prázdninami (P. Hynek, V. Vychodil, M. Hlava)
  • Výsledkový servis
  • Kalendář závodů v OB a MTBO v ČR

Úvodem

Zdravím opět po čase všechny čtenáře časopisu Orientační běh. Je před Vámi druhé číslo letošního ročníku vydávaného novou redakcí.

První číslo bylo, především pro redakci, jistou zkouškou, zda a jak budeme schopni časopis vydávat, jaký bude, kolik bude vyžadovat času, jak to všechno bude vycházet finančně apod. Našim prvořadým cílem bylo přesvědčit Vás, že jsme schopni vydávat časopis v řádných termínech. Když jsem na hradecké dlouhé trati nabízel naše první číslo, mnozí si mysleli, že jim chci vnutit ještě staré číslo 4/97.

Snaze o včasnost, hlavně však nezkušenosti v některých fázích přípravy, padla trochu za oběť kvalita zpracování. Navíc jsme si jako každá pořádná redakce pořídili jednoho redakčního šotka, který občas někde písmenka trochu rozhodil či srazil, původně jednoduchou křížovku trochu ztížil, když vypustil písmenkovou nápovědu a piktogram cesty v prvním sloupci nahradil jiným. Rovněž článek o JMS v LOB na závěr časopisu jsme dostali takřka v posledních minutách, kdy ještě bylo možné do obsahu časopisu zasáhnout. Tímto se Vám i autorům oněch příspěvků za všechny ty chybky a překlepy omlouváme. Nicméně podle ohlasů, které se ke mně občas donesou, se zdá, že jste byli s číslem jedna docela spokojeni a věříte nám.

Doufám, že Vaši důvěru nezklameme a už od tohoto čísla najdete drobná vylepšení. Především jsme přešli na kvalitnější techniku zpracování časopisu. Toto vylepšení by mělo být znát na grafické podobě časopisu. Doufám rovněž, že vyšší kvalita bude znatelná i v jednotlivých příspěvcích, které vznikly z pera pisatelů, dle mého názoru, kvalitních a z akcí, které rovněž stojí za zaznamenání.

Těšíme se na Vaše názory a abych Vás trochu nalákal na příští číslo, které vyjde okolo 10. srpna, pak vězte, že pokud se vše podaří, můžete se těšit i na zajímavou mapovou přílohu.

Toto číslo vznikalo, respektive představy o jeho obsahu a vzhledu, z větší části v kolébce orientačního běhu – v centrální části Švédska poblíž Stockholmu. Trénovat a závodit v tamních perfektních terénech mě ohromně bavilo a měl jsem z orienťáku radost, i když se mi třeba docela nedařilo. Přeji Vám, abyste podobné pocity měli i ze závodů u nás.

Kamil Arnošt

Jednou Vás to dostane. Sedíte v lese, na bobku, všude kolem tma. Občas čumíte na hvězdy, nervózně světélkujete hodinky. V celém lese tichý klid, jen občas za stromem někdo promluví. S ubíhajícím časem to však nutně přijde. Po zádech přeběhne mráz, chlupy se naježí, svaly napnou, chřípí rozšíří, zorničky těkají. Vzduchem se něco nese, přestože je naprosté ticho. Čekání na bouři, vlčí smečku, stádo vysoké; první běžec ostrou halogenkou sekne do tmy.

7míle

Hodnocení závodu české ligy štafet ve Vyhnánově, 7. a 8. května 1998

Všem, kdo jen koutkem oka kdy zahlédli nápis Tiomila, slyšeli o ní, šudlali si z ní mapy a v noci nad nimi potají slintali, nebo – nedej bože – ji dokonce běželi, se konečně poštěstilo si ji vyzkoušet i v českých zemích. 7 úseková družstva se poprala o vítězství ve „Vyhnánovské 70″. Kdo čekal, že se na startu bude mlít s 3 stovkami štafet, musel trochu slevit; zkuste však dostat ostrým loktem pod žebra!

Noc

S noční etapou se musí porvat 2 mužské úseky; vyběhnout vstříc temnotě, neusnout a udržet se v autobusu, neztratit příliš mnoho pro denní úseky. Nebo se taky nezabít. Musí se prokousat tratěmi vůbec nemíjejícími kamenná pole, skalní srázy, občas hustník, větve – tedy vše, co jen může zpestřit nudné monotonní ohmatávání terénu úzkým pruhem světla: „Sakra, který šutr to má být?!“

V cíli se zatím diváctvo i druhoúsectvo posilňuje, fandění přeci jenom dává zabrat, a začíná se rozdmýchávat tiomilská atmosféra. Zpocení borci povzbuzování dostatečně potřebují; noční pohyb sebere hodně sil. V bouřlivém doběhu se objevují další borci, trhají mapy, posílají strhat se další; vedoucí úseky hodnotí trať: „Stupidní.“

Den

Les vstává, slunko vychází, dneska bude na chcípnutí. První lehké snídaně, zatejpovat nohy, protáhnout ztuhlé tělo, přeci se jen bude bojovat o prestižní vítězství. Mírně překvapují velmi malé odstupy po noční etapě, žádný favorit neutekl; skutečně půjde do tuhého, do cíle se musí probojovat ještě 5 úseků.

Startují první. Zatím neporušený podklad koridoru dostává nové rány, začíná hon na lišku. Doběhnou prvního? Z lesa stoupá vlhkost, teplota se jen líně zvedá. „Co ten, no, myslíš, že to nepokazí? V noci to měl sice dobrý, teďka tam ale bude sám. „Odmávnuto“ mají konečně i ženy. Rozprchnou se jako stádo gazel, žádná však nezůstává skolená.

Po dvou třetinách závodu se zdá, že už je rozhodnuto; rozestupy zůstávají přiměřeně stejné. Na předávce již není příliš vzruchu, čas vyplňuje tlachání, uvolněné hodnocení vlastních úseků. Ospalé poledne narušují jen rozcvičkou posedlí běžci; každý se po dlouhém čekání třese na svůj úsek, aby všemukázal, jak se běhá po kamenech, a snad i trochu povytáhnul svůj tým. Ve všech štafetách se však nutně někdo zablokuje, příliš nezáleží kolikaminutově, o dohnání ztráty se musí pokusit všichni zbývající. I již uvolněným favoritům musí mrazivě zatrnout, co by to jinak bylo za vítězství! Neuvěřitelně rychle uběhnuvší, na začátku tak dlouhé závody končí, po lese se toulá již jen několik nešťastníků/šťastlivců. Napadá mě: čím jsou tyto dlouhé vícečlenné závody tolik přitažlivé? Až nebezpečně nakažlivé? Proč je tolik lidí ochotno přetrpět Le Mans či jiné ďábelské závody? Rád uslyším Vaše názory; raději si to však jeďte osobně vyzkoušet.

Hodnocení

Nerad bych Vás zatěžoval přílišným tlacháním, pokusím se proto jen o pár poznámek o závodě, který se zařadil mezi to nemálo hodnocené jako „ten závod byl skvělý“: nejdříve pár positiv v podobě výborné organizace – závodníkovi nepostřehnutelně hladké; stavbě tratí – přestože se neřadily k nejtěžším, obtížností pasovaly k takovým štafetám – navíc se chce skoro říci, že se Češi vyžívají ve všech možných variantách Hagaby, farst a dalších poťouchlostí, postavit tolikero úseků muselo zabrat dobrý týden; zrevidované loňské (!) mapy (jen ti lesáci nedají pokoj a pořád si budou kácet nové paseky), okamžité výsledky a dobrý přehled o vývoji závodu; bohužel jen spíše skromná účast nemohla pořadatelům stačit, komorní prostředí závodníkům však ano. Nemusí se Vám možná líbit, že zde jen nudně vyjmenovávám (téměř pochlebuji) nějaké nudné hodnocení, rád bych to nečinil, pokud by tyto přednosti závodu byly již zaběhaným stereotypem, nestojícím za povšimnutí.

Už se těším, jak si jako starý seschlý muž vyhledám tuhle Liščí horu a opráším zapadlé vzpomínky.

-Raf-

Interview s Carstenem Jorgensenem

Carsten Jorgensen – dánský reprezentant, pravděpodobně nejrychlejší orienťák současnosti, v náročných skandinávských terénech je však k poražení. Svým nenapodobitelným stylem připomínajícím běh opičáka si získal spoustu fanoušků.

Jako jediný dosahuje výborných výsledků na vrcholných akcích v OB stejně jako v atletice. V závěru loňského roku zvítězil na atletickém mistrovství Evropy (10.000 m). Letos 4. dubna zaběhl v Lisabonu desítku za 27:54,76 (nový dánský rekord), čímž splnil limit pro ME v Budapešti. Pro srovnání český rekord Jana Pešavy má hodnotu 28:10,73.

Když se jednou novináři ptali Carstena, proč se raději nevěnuje atletice, kde by byl daleko úspěšnější a mohl by se běháním i živit, odpověděl jim: „Yes, but orienteering is more fun!“

Ruda Ropek bydlel při PWT na pokoji s Carstenem Jorgensenem. Jednou večer vznikl takový neformální rozhovor o tréninku.

Ruda: Asi dost trénuješ, co?

Carsten: No, běhám.

R: Kolik tak naběháš? Km za rok.

C: Kilometry nepočítám, tak 600 – 750 hodin, to jsem měl nejvíc. Jak kdy.

R: To není možný. Asi dost lyže, ne?

C: Ne, vůbec nelyžuju.

R: To bude asi dost kilometrů. Po tý rovině v Dánsku to musí dost odsejpat.

C: Jo, chodíme, ale pomalu, hlavně ty dlouhý běhy.

R: Jseš na to nějak moc rychlej. Nekecáš?

C: No v mládí jsem naběhal dost rychlosti. Vždycky jsem běhal na čas, mám svoje okruhy.

R: Začínals u atletiky?

C: Ne, orienťákem, ale dělal jsem i dost jiných sportů.

Beru kalkulačku a počítám km, těch 4:30 na km v průměru běhám taky.

R: OK. 700 hodin po 4:30, to máš 9500 km ročně.

C: No.

R: To je průměrně 180 týdně, to přeci nejde pořád běhat, hlavně mezi závodama.

C: Taky že ne, ale v tréninku můžeš mít kolem 20 hodin, tak to jde. Jednou jsme běhali na rekord, kdo udělá víc za týden. Rekord držel Skovlyst s 29 hodinami. Tak jsem udělal 31.

R: Fuck, to je ale denně dost hodin.

C: No tak 4,5.

R: To by mě zajímalo jak.

C: No chodili jsme čtyřfázově. Ráno jogging 30´, dopoledne trénink, odpoledne nějakej orienťák no a večer něco delšího. Ale to byl jen jeden takovej týden. Musíš dělat občas něco „crazy“.

R: No to je fakt, Prokeš zase běhá s pískem.

C: What?

R: Jo, 8 kg vestu s kapsama.

C: Ha, ha, ha, ha…

R: Ale teď už ne, teď dělá prezidenta rogainingu, tak si nosí stan a vařič.

C: Ha, ha, ha… strange.

R: Jo, občas musíš dělat něco „crazy“.

C: A co ty.

R: Trénuju tak půlku toho co ty.

C: No, ale na závodech ti to docela jde.

R: Jo. Taky jsem občas blbnul, třeba jsem běhal na Mount Everest.

C: Co?

R: No, cejtil jsem se nějakej slabej v kopcích, do závodu bylo něco přes tejden, abych měl nějakou motivaci, řekl jsem si, že do tý doby vyběhnu na Everest.

C: Co?

R: No, jako každej den převýšení při tréninku aspoň 1 200 m a za chvíli to máš.

C: Ou jes. A co, vyběhls to?

R: Ne, složil jsem se v šesti tisících.

C: Crazy.

R: Jo. Nikdy víc.

C: No, asi zhasneme, ne?

R: Jdeš se ráno proklusnout? Dám budík na 6:20.

C: Fuck!

R: Jo, dobrou.

Tvrdil mi, že chce v dubnu dát desítku pod 28:20, po společných intervalech kolem hotelu (13krát), jsem moc nevěřil, že to bude dostatečnej trénink. Asi byl.

Ruda Ropek